Muž a žena se ocitají v Zahradě, ve “skleníku světa”, na “místě trochu jiném než nebe”. Koloběh věčného umírání a věčné obnovy je nutí ponořit se do vlastních vzpomínek... Možná, že až všechny vzpomínky postupně opadají, dojdou oba oné prázdnoty, do níž se vlévá úplně všechno. Všechno je změna a všechno spolu souvisí. A také se všechno vrací, ale to, co se vrací, není to, co odešlo...

Hlavním tématem je tajemný život zahrady, ale i život člověka, koloběh roku, příběh lidstva od stvoření po apokalypsu. Zahrada zde existuje jako Boží alchymistická dílna, Boží perspektiva se střídá s tou lidskou, “makro” pohled s “mikro” pohledem, mytologie s událostmi všedního dne.

Inscenace také tematizuje střet cílevědomého lineárního uvažování muže s cyklickým světem ženy. Cyklus zahrady, cyklus roku, cyklus dne. Od rána do večera, od narození ke smrti, od konfliktu ke smíření.